Ukázky z díla Ve Světle Pravdy - Poselství Grálu, pro úplné pochopení je nutné číst celé přednášky tak, jak jsou dány za sebou v původním, předválečném vydání:

Co je Bůh?

(více také zde)

Bůh jest síla, která pohání přírodní zákony, síla, kterou dosud nikdo nepochopil, nikdo neviděl, ale jejíž účinky musí vidět, cítit a pozorovat každý denně, v každou hodinu, ba ve zlomcích každé vteřiny, jestliže jen vidět chce.

Ale Bůh však přímo nezasahuje do všech těchto malých a velkých lidských starostí, válečných událostí, bídy a vůbec všeho pozemského! Od počátku vetkal do stvoření své dokonalé zákony, které samočinně konají svou neúplatnou práci, takže se na vlas vše naplňuje, věčně stejně se vyrovnává, čímž jsou upřednostňování, právě tak jako křivda a jakákoliv nespravedlnost zcela vyloučeny. Bůh se tedy nepotřebuje o to zvlášť starat, jeho dílo je bez mezer. Hlavní chybou tak mnohých lidí je však to, že usuzují jen podle hrubohmotného a vidí se v něm jako střed, jakož i počítají s jedním pozemským životem, zatímco ve skutečnosti již mají více pozemských bytí za sebou.

Protože Zdroj života, Prasvětlo, Bůh, je vysoko povznesený nad prostor a čas, a stojí ještě mnohem výše než jemnohmotnost, muselo být přirozeně rozumovým spoutáním přerušeno jakékoliv spojení. Z tohoto důvodu nemůže materialista poznat Boha.

Co jsou Bůh Otec a Bůh Syn, bylo již mnohým jasné, ale „Duch Svatý“ zůstával zmateným pojmem. On je výkonná Spravedlnost, jejíž věčné, neposunutelné a neúplatné zákony pulzují vesmírem a byly dosud jen v předtuše nazývány: Osud! … Karma! Boží Vůle!

Opravdové uctívání Boha neprojevuje se v blouznění, v mumlání modliteb, v žebrání, klečení, ve spínání rukou, ani ne v blaženém rozechvění, nýbrž v radostném činu!

Člověk může a má radostně požívat z toho, co mu Bůh zpřístupnil svým stvořením. To, že na pozemském majetku „nesmí lpět“ pouze znamená, že se člověk nemá nechat unést tak daleko, aby nahlížel na shromažďování pozemského majetku jako na nejvyšší účel svého pozemského života, aby tedy převážně „nelpěl“ na této myšlence. Takovýto postoj by ho zcela samozřejmě musel odchýlit od vyšších cílů. Neměl by pak na ně již žádný čas a ulpěl by skutečně všemi vlákny svého bytí už jen na tomto jediném cíli, spočívajícího v nabývání pozemského vlastnictví.

Každý člověk, který se domnívá, že nese Boha v sobě, nebo že je sám božský, nebo že se jím může stát, žije proto v mylném bludu. Nese v sobě čistě - duchovní, avšak ne Božské. A v tom je nepřeklenutelný rozdíl. Je tvorem, nikoliv částí Stvořitele, jak si tak mnozí snaží namluvit. Člověk je a zůstává dílem, a nikdy se nemůže stát Mistrem. Je proto také nesprávné, když se vysvětluje, že lidský duch pochází ze samotného Boha Otce a k němu se vrací zpět. Původ člověka je duchovně - bytostné, a ne Božsky - bezbytostné. Může se proto při dosaženém zdokonalení vrátit také jen do duchovně - bytostného.

Z falešného předpokladu, že Bůh sám je duch, tedy stejného druhu jako původ člověka samotného, vychází zřetelně najevo, že si člověk nemohl nikdy udělat správný obraz o Božství. Nesmí si pod ním představovat jen nejvyšší zdokonalení sebe sama, nýbrž musí jít daleko nad to k druhu, který mu zůstane vždy nepochopitelný, protože k jeho pochopení nebude nikdy svým vlastním druhem uschopněn.

Jsou také mnozí lidé, kteří jen požadují a očekávají, že Bůh má za nimi běhat. Protože on přece již jednou poslal svého Syna, čímž podal důkaz o tom, jak velmi mu záleží na tom, aby se mu lidstvo přiblížilo, ba dokonce, že ho nejspíš potřebuje! Kamkoliv se pohlédne, tam lze ve všem nalézt už jen domýšlivost, žádnou pokoru. Schází opravdové sebehodnocení.

Neboť člověk není tak drahocenný, jak si domýšlí. Bůh ho nepotřebuje, on však potřebuje svého Boha!

Zpět k jednoduchosti v myšlení! Jinak nemůže nikdo zcela velikost pochopit, a proto nikdy ani dosáhnout. Myslete prostě jako děti! V tom spočívá smysl velkých slov: „Nebudete-li jako děti, nemůžete vejít do říše Boží!“ Cestu k ní nelze s dnešním tak komplikovaným myšlením nikdy nalézt. Také v církvích a náboženstvích není tomu jinak. Pravíli se tam, že utrpení pomáhá vzhůru, že proto je to milost Boží, tak se tím přijalo malé zrnko pravdy, avšak přikrášlujícím způsobem notně zkomolené. Neboť Bůh nechce žádné utrpení svého lidu! Chce jen radost, lásku, štěstí! Cesta ve Světle nemůže být vůbec jiná. Cesta ke Světlu má také kameny jen tehdy, když je tam člověk nejdříve položí.

Bůh, Světlo, nepotřebuje toto stvoření. Když by vyzařování opět omezil na nezbytnou nutnost, takže by zůstala jen sféra Božské čistoty, v níž nikdy nemůže dojít ke zkalení, jak tomu již bylo předtím, tak by nadešel konec pro všechno ostatní. Tím by však pominulo také bytí člověka, který může být vědomý jedině v něm!

Krátce k tomu doplním: Není nic vyššího než Bůh, Věčný, Trojjediný a vedle Něho musí všechno ustoupit daleko do pozadí! Jeho věčné a nezměnitelné zákony stvoření budou působit stále, i kdyby lidé již nebyli!

"Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas."

Co je Pravda?

Pravda jest to věčně nezměnitelné! Co se ve své formě nikdy nemění, nýbrž jest takové, jaké bylo již od věčnosti a zůstane vždy takovým, jakým jest nyní. Co proto není a nemůže být podrobeno nějakému pokroku, poněvadž to bylo od počátku dokonalé. Pravda jest skutečná, jest „Jsoucí“! Jsoucí jest jedině pravý život. Celý vesmír se o tuto Pravdu „opírá“.

Proto jest jen to, co přichází z Pravdy, také skutečně žijící a všechno ostatní jest podrobeno změnám ve smrti. Z toho důvodu jedině to, co přichází z Pravdy, bude moci obstát a všechno ostatní zajde. Nakonec zůstane jedině Slovo Páně, přicházející ze Světla a Pravdy, jež může býti přineseno jen Vyslanci Božími, kteří sami stojí ve Světle a Pravdě a tedy v sobě jsou skutečně živí! Žádný lidský duch a žádný duch z onoho světa není schopen to dokázat. Nemá k tomu vůbec žádné možnosti. Z toho důvodu nemůže nikdy to, co bylo lidským rozumem vymyšleno a lidským duchem poznáno, v sobě nésti pravý život. Zůstává to teoriemi a poznatky, jimž chybí síla živé Pravdy.

Probudit k životu Slovem znamená: Probudit k poznání Pravdy! Jak možno spícího probudit k dennímu vědomí, tak je duchovně mrtvý probuzen k poznání Pravdy živým Slovem. Tak jako se však ten, kdo byl ze spánku probuzen, nikdy nemůže státi samotným dnem, tak také nemůže ten, kdo byl z duchovní smrti probuzen k živé Pravdě, státi se současně samotným životem! Jemu budou jen otevřeny oči k poznání tohoto života. On se nikdy nemůţe stát životem a Pravdou, nýbrž může jen putovat po jejích drahách! Stane se probuzeným.

Také zde lze použít Kristových slov: „Nechte mrtvým pochovávati své mrtvé!“ To znamená, nechte četné lidi, kteří chtějí být vůdci a učiteli, nadále poučovati lidi, kteří je chtějí poslouchat a tím se systematicky uzavírají živému Slovu. Nechte tyto mrtvé vůdce s jejich mrtvými slovy klidně navždy pochovávat mrtvé posluchače a tak je vyřadit z možnosti probuzení. Vy však, kteří opravdově hledáte, neposlouchejte je!

Tím nejsou snad míněny jen mnohé sekty a společnosti, nýbrž také falešná dogmata všech velkých náboženství. V této době není žádné obce, která by skutečně sledovala pravou cestu. Ani lidská horlivost, ani nadšení neodstraní často úplně falešné ukazovatele cesty, které lidská chytrost postavila na správnou dráhu. Kdo jim důvěřuje, ten nedosáhne cíle ani při nejlepších vnitřních vlohách.

Co spočívá v tom, co bylo řečeno, to nalezne každý, kdo se poctivě o to namáhá. Vyžaduje to však hlubokého přemýšlení a nesobeckého bádání. Pro ty, kdo se domnívají, že jsou již vědoucí a pro povrchní to není!

Hledáte Pravdu. Co je Pravda? To, co dnes cítíte ještě jako pravdu, poznáte zítra již jako omyl, abyste v tomto omylu později opět objevili zrnka pravdy. Vždyť i zjevení mění formy. Tak to jde s vámi v ustavičném hledání, ale v těchto změnách dozráváte!

Pravda zůstává však stále stejnou, nemění se, protože je věčná. A poněvadž je věčná, nelze ji nikdy čistě a skutečně pochopiti pozemskými smysly, které znají jen změnu tvarů! Staňte se proto duchovními! Prostými všech pozemských myšlenek a máte Pravdu, zůstanete v Pravdě, abyste se v ní koupali, trvale ozářeni jejím čistým světlem, neboť vás úplně obklopuje. Plovete v ní, jakmile se stanete duchovními.

 Co je Láska ?

Abd-ru-shin : Náboženství lásky je špatně chápáno následkem mnohostranného zkroucení a znetvoření pojmu láska. Největší část pravé lásky je přísnost! Co se dnes jmenuje láskou, je všechno jiné než láska. Jde-li se všem tak zvaným láskám neúprosně na dno, nezbývá tam již nic než sobectví, ješitnost, slabost, pohodlnost, domýšlivost nebo pudy. Pravá láska nebude hleděti na to, co se druhému líbí, co je mu příjemné a co mu působí radost, ale bude se řídit jen podle toho, co druhému prospívá! Lhostejno, působí-li to druhému radost nebo ne. To je pravá láska a služba. Stojí-li tedy psáno: „Milujte své nepřátele,“ znamená to: Čiňte to, co je jim prospěšné! Tedy také je kárejte, když jinak nemohou přijíti k poznání! To znamená jim sloužit. Musí však při tom vládnouti spravedlnost, neboť láska nedá se odloučit od spravedlnosti, poněvadž obě jsou jedno! Nemístná povolnost znamenala by ještě větší pěstování chyb nepřátel, čímž by se ocitali dále na nakloněné ploše. Byla by to láska? Tím bychom naopak uvalili na sebe novou vinu! Náboženství lásky stalo se náboženstvím ochablosti, a to na přímé přání lidí. Také osoba nositele Pravdy, Ježíše Krista, byla znetvořena k změkčilosti a povolnosti, jakých nikdy neměl. Právě svou všeláskou byl mezi rozumovými lidmi drsný a vážný. Jeho zármutek, kterému často podléhal, byl vzhledem k jeho vznešenému poslání a oproti tehdejšímu lidskému materiálu úplně samozřejmý. Neměl pranic společného se změkčilostí. Po odložení všech znetvořenin a dogmatické omezenosti bude náboženství lásky učením nejpřísnější důslednosti, ve které nebude míti místa žádná slabost a nelogická povolnost.----

Krátce k tomu doplním: Každý, každý tvor je závislý na Lásce Boha všemohoucího, milostivého, spravedlivého, neboť bez této Lásky by nemohlo vůbec celé stvoření trvat, bez Ní by se muselo celé dílo stvoření rozpadnout v trosky, jelikož by mu chyběla její síla, která do něho pravidelně proudí shůry a tím jej nepřetržitě oživuje a udržuje!

Úryvek z bible: Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

Ve Světle Pravdy-Poselství Grálu, Syn Člověka Imanuel Abdrushin, Syn Boží Ježíš Kristus, Bůh-kdo je Bůh